V únoru na půdu Národního divadla Brno vůbec poprvé zavítal renomovaný barokní orchestr Collegium 1704 v čele s dirigentem Václavem Luksem, aby v české premiéře a v nastudování režiséra Jiřího Heřmana uvedli slavnou operu Alcina skladatele Georga Fridricha Händela. Nastudování sbírá nadšené reakce kritiků i diváků.

„Geniální Händelova opera Alcina je velký klasický příběh s děsivým začátkem, ale s dobrým koncem. Tato inscenace je v tuzemském měřítku ojedinělým počinem. Výjimečnost opery spočívá především v mimořádné technické obtížnosti a v nárocích, jež na hráče i sólisty klade. Proto při jeho nastudování spojily sílu dva špičkové týmy. Národní divadlo v Brně, respektive jeho opera s Jiřím Heřmanem v čele, dlouhodobě dokazuje především vzácný cit pro nové interpretace slavných děl. Orchestr Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse patří mezi nejlepší barokní orchestry současnosti a na brněnské scéně vystoupí úplně poprvé,“ říká Pavel Smutný, president nadačního fondu Bohemian Heritage Fund. Inscenace je cennější o to víc, že vzniká v partnerství s divadly ve Versailles a Caen, kam se po pěti uvedeních v moravské metropoli vypraví. Bohemian Heritage Fund je jejím hrdým partnerem.

Hipogryf, kouzelný prsten, rytíři proměnění ve stromy a divou zvěř, mocná kouzelnice Alcina a její ostrov s vyčarovaným zámkem – ne, to není pokračování Hry o trůny, ale něco daleko lepšího. Nefalšovaná barokní opera, která v sobě skrývá všechno, co dnes filmoví tvůrci pracně vyrábějí na zeleném pozadí. Tak jako Rinaldo nebo Ariodante, i námět Alciny si Händel vypůjčil z epické básně Ludovica Ariosta Zuřivý Roland. Skýtala totiž dostatek intrik, kouzel i soubojů, které zavdávaly k velkolepé scénické úpravě, jíž chtěl Händel využít v konkurenčním boji londýnského Royal Theatre, pro něž dílo zkomponoval v roce 1735, se souběžně působící Opera of Nobility. Sám Händel dílo v Covent Garden několikrát uvedl a opera zaznamenala velký úspěch.

Jako mnoho jeho dalších děl poté však upadla v zapomnění. Moderní premiéra proběhla až v roce 1928 v Lipsku a od té doby znovu patří k vyhledávaným látkám. Na českou operní scénu se ale dostává poprvé až nyní, a to díky spolupráci Národního divadla Brno a orchestru Collegium 1704, dvou předních českých těles, které měly Alcinu v hledáčku již delší dobu.

Že nyní uzrál správný čas potvrzuje i Václav Luks, umělecký ředitel Collegia 1704, který bude Alcinu v Brně dirigovat: „Úspěch barokní hudby v dnešní době je přesvědčivým důkazem, že lidská duše se od doby Monteverdiho nebo Händela zas až tak nezměnila a to, co oslovovalo posluchače před dávnými staletími, dokáže promlouvat stejně i dnes. Umělci doby baroka, a to nejen skladatelé, plnili totiž jasné zadání. Jejich díla měla splňovat nároky na nejvyšší uměleckou kvalitu, formální i obsahovou dokonalost, a současně musela být přístupná a sdělná každému posluchači.“

Podle Lukse budeme omráčeni krásou přírody, zpěvem ptáků, ševelením listů stromů v mořském vánku a podivuhodnými tvary skal, o které se tříští vlny oceánu. „Ve skutečnosti však nic není tím, čím se zdá být, a tak i rostliny, skály a zvířata na ostrově nejsou ničím jiným než proměněnými milenci kouzelnice Alciny. Georg Friedrich Händel byl nejen geniálním skladatelem, ale také znalcem lidských duší a umělcem, který prožil život plný zvratů a kterému snad právě proto bylo téma lidských osudů uvězněných na kouzelném ostrově tak blízké,“ vysvětluje Luks.

Kromě skvělého týmu tvůrců se divákům představí i mimořádně kvalitní obsazení, ať už mluvíme o hvězdách inscenací barokních oper na mezinárodních jevištích jako je kanadská sopranistka Karina Gauvin (Alcina) nebo kontratenor Justin Kim (Ruggiero), ale i těch, co se vrací k barokní hudbě po delší době jako Pavla Vykopalová (Alcina v alternaci) a Václava Krejčí Housková (Bradamante).

Pro uměleckého ředitele Opery NdB a režiséra inscenace Jiřího Heřmana půjde o první tvůrčí setkání s Händelem. Klade si za cíl zbavit barokní dílo romantických a patetických nánosů. „Co mě přitáhlo, byla samotná hlavní hrdinka opery, Alcina, což je kouzelnice. Když jsem tu operu poslouchal, přišlo mi divné, že ačkoliv Alcina bývá interpretována od začátku jako negativní postava, která zneužívá milence a nikdy jich nemá dost, na mě z té hudby a libreta vyhřezl osud osamělé ženy. Její příběh končí zklamáním a samotou, a lidská samota je pro mě tématem, které skrze Händelovu hudbu člověka hodně zasáhne. Člověk, kterému není dopřána láska, se dostává na rozcestí a musí si zvolit cestu, co mu pomůže najít klid. Ale ten klid nenajde, dokud nebude milován, a to tu prožívají vlastně všechny postavy. Buď ten vztah mají a ztrácí ho nebo ho naopak nikdy nenašly a ve snaze ho najít, bojují s celým světem,“ říká Heřman.

Obtížnou scénografii, která musí vyhovovat jak prostorám Janáčkova divadla, tak původnímu baroknímu divadlu Ludvíka XIV. ve Versailles a dalšímu opernímu domu v Caen, si vzal na starost Dragan Stojčevski. „Původní myšlenka byla odehrát celou inscenaci ve scénografii vycházející z versailleského zámku, nakonec tady se v zahradách pro Ludvíka XIV. konala slavnost, jejímž tématem byl příběh Alciny. Postupně jsme ten nápad opustili a snažili se vytvořit prostor, který by v sobě nesl téma osamělosti, o němž jsem mluvil. Když jsem poslouchal Händelovu hudbu, tak se mi objevil obraz opuštěného domu na pobřeží a ženy, která je tam v hluboké samotě. To se stalo východiskem a jako jedna domácnost, jeden dům v sobě může mít mnoho prostředí, tak Alcinin dům v sobě skrývá jednotlivé pokoje, které jsou vyobrazením její fantazie, toho, jak právě vidí svět. Vnitřek domu je pro ni jakýmsi elysiem, kde mají být všichni spokojení, akorát se to občas nevydaří,“ popisuje Jiří Heřman.

Brněnská Alcina zkrátka zavdává k velkému očekávání. Je také ztělesněním hodnot našeho fondu, který podporuje mimořádné umělecké projekty, jež obstojí v mezinárodním srovnání. Mohli jsme se o tom přesvědčit již 5. února, kdy měla Alcina premiéru. Po dalších čtyřech únorových uvedeních odcestuje v březnu do Francie, nejprve do L’opera Royal ve Versailles a posléze do Caen.